Červená Karkulka (akazukinchan)
| kandži | kana | překlad |
akazukinčan
mukašimukaši,aru tokoro ni,jasašikute šinsecu na onna no ko ga imašita. okaasan to čiisai uči ni sundeimašita. ookii mori no mukou ni sundeita obaačan ha sono ko ni akai bouši wo cukurimašita. sono toki kara akazukinčan to jobaremašita. aru hi,okaasan ha ke-ki wo cukutte,wain wo katte,zenbu kago ni irete,akazukinčan ni iimašita. 「kjou ha obaačan no tandžoubi dakara,purezento wo motte kite ne. demo,massugu itte,dokonimo joranaide. mori no naka ha abunai jo.」 akazukin čan ha mori ni hairimašita. hašittari,aruitari,tokidoki tobihanetari šite,čotto cukaremašita. čotto jasunde mo daidžoubu da to kangaete,ogawa de aši wo hijašimašita. tocuzen ookami ga mori kara demašita. 「doko he ikimasu ka」 to jasašii koe de kikimašita. akazukinčan ha kowakunakatta node,ookami ni hakkiri iimašita. 「kjou ha obaačan no tandžoubi dakara,wain to ke-ki wo motteikuno. tabete minai?」 「 ijada!niku šika tabemasen!」 to ookami ga kotaemašita. 「obaačan ha doko ni sundeimasuka」 to ookami ga kikimašita. 「širanaino? mori no mukou,mizuumi no soba ni aru čiisai uči ni hitori de sundeiru no jo.」 「sou desuka.džaamata .」 to ookami ga itte,mori ni kiemašita. ookami ha obaačan no tokoro ni isogimašita. uči ni haitte,obaačan wo tabemašita. sugu ni obaačan no fuku ni kigaete,beddo ni nemašita. ato de akazukinčan ga jatto uči made cuite, doa wo nokku šimašita. 「daredesuka」 to ookami ga mae jori motto jasašii koe de kikimašita. 「wataši,akazukinčan desu.haitte mo ii desuka.」 haitte kara,akazukinčan ha odorokimašita. 「doušite sonna ni ookii mimi ga aru no?」 to kikimašita. 「akazukinčan wo joku kiku tame ni」 to ookami ga kotaemašita. 「sou desuka.šikaši,doušite sonna ni mezurašii koe nano?」 「cumetai mizu wo nonda kara .」 kimi ga warui to akazukinčan ga omoimašita ga,obaačan ni čikadzukimašita. 「doušite sonna ni ookii me ga aru no?」 「joku mieru tame ni」 to ookami ga kotaemašita. 「sou desuka.demo,doušite sonna ni ookii ha ga aru no?」 「kimi wo joku kuu tame ni!」 to ookami ga kotaete,akazukinčan wo tabemašita. ookami ha obaačan to akazukinčan wo tabemašita kara,sugu cukarete,uči de nete šimaimašita. ičidžikango,rjouši ha kindžo wo aruiteite,urusai ibiki wo kikimašita. uči ni haitte kara,šokku dešita. beddo de neteiru ookami no onaka wo naifu de kirimašita. obaačan to akazukinčan ha onaka kara tobi dašite kimašita. ookami ga neteiru aida ni,rjouši ha ookii iši wo irete,onaka wo nuimašita. sannin ga kakureta ato,ookami ha okimašita. 「nodo ga kawaita. mizu wo nomanakja!」 to ookami ga iimašita. ido no mizu wo nomitakatta desu ga,onaka ga omo sugita node,ido ni očite šimaimašita. ookami ga šinde kara,obaačan to rjouši ha ke-ki wo tabetari,wain wo nondari,takusan hanašitari šimašita. gogo,rjouši ha akazukinčan wo uči made curete kaerimašita.
Červená Karkulka
Bylo nebylo, kdesi daleko žila byla hodná a milá dívka. Žila s maminkou v malém domku. Babička, která žila za velkým lesem, jí ušila červenou čepici. Od té doby si začala říkat Červená Karkulka. Jednoho dne maminka upekla koláč, koupila víno, všechno dala do košíku a Červené Karkulce řekla. Dneska má babička narozeniny, tak jí dones dárek, ano? Ale jdi přímo, nikde se nezastavuj. V lese není bezpečno. Červená Karkulka vlezla do lesa. Chvíli běžela, chvíli šla, občas poskakovala, až se unavila. Nebude vadit, když si chvíli odpočinu, pomyslela si a zchladila si nohy v potoce. Náhle se z lesa zjevil vlk. Kam jdeš, zeptal se milým hlasem. Červená karkula se nebála a jasně vlkovi odpověděla. Babička má dneska narozeniny, tak ji nesu víno a dort. Chceš si vzít? Ne! Jím jen maso! Odpověděl vlk. Kde babička bydlí, zeptal se vlk. To nevíš? Žije v malém domku u jezera za lesem. Aha. Tak zatím, řekl vlk a zmizel v lese. Vlk spěchal k babiččině domu. Vlezl do domu a babičku snědl. Hned se převlékl do babiččiných šatů a lehl si do postele. Potom Červená karkulka konečně dorazila k domu a zaťukala na dveře. Kdo je to, zeptal se vlk ještě milejším hlasem než předtím. To jsem já, Červená karkulka. Můžu dovnitř? Když vstoupila, podivila se. Proč máš tak velké uši, zeptala se. Abych tě lépe slyšela, odpověděl vlk. Aha, ale proč máš tak divný hlas? Protože jsem vypila studenou vodu. To je divné, pomyslela si Červená karkulka, ale přesto se přiblížila k babičce. Proč máš tak velké oči? Abych lépe viděla, odpověděl vlk. Aha, ale proč máš tak velké zuby? Abych tě mohl sežrat, odpověděl vlk a Karkulku snědl. Protože vlk snědl Karkulku i babičku, unavil se a v domě usnul. Za hodinu šel kolem myslivec a uslyšel hlasité chrápání. Když vlezl do domku, dostal šok. Vlkovi, který ležel v posteli rozřízl břicho nožem. Babička s Karkulkou vyskočily z břicha. Zatímco vlk spal, myslivec mu dal do břicha velký kámen a zašil ho. Po tom, co se ti tři schovali, vlk se probudil. Mám žízeň. Musím se napít vody, řekl vlk. Chtěl se napít vody ze studny, ale měl moc těžké břicho a do studny spadl. Když vlk umřel, babička si s myslivcem dala dort a víno a hodně si vyprávěli. Odpoledně dovedl myslivec Karkulku domů.