Zajíc a želva

Bylo nebylo, kdesi daleko, žili byli zajíc a želva. Zajíc řekl želvě. Želvo, ty jsi to nejpomalejší zvíře na světě. Proč jsi tak pomalá? Želva odpověděla zajíci. Ale co to povídáš? V tom případě si se mnou dej závod. Dáme si souboj, kdo bude první u úpatí támhletoho kopce. Dobře, jdeme na to. Zajíc a želva začali závodit. Zajíc předběhl želvu a běžel pořád dál. Když běžel, v duchu si myslel tohle. Ať si želva pospíší sebevíc, bude jí to trvat aspoň do večera. Tady si chvíli odpočinu. Zajíc si dal siestu, chrr, chrr. Želva přitom zajíce předběhla. Když zajíc otevřel oči, želvě už zbýval do cíle jen malý kousek. „Kruci! Moc jsem spal.“ Ať zajíc pospíchal sebevíc, nemohl želvu předehnat. Želva, která dosáhla cíle první, se otočila k zajíci a řekla mu. Zajíci, jsi docela pomalý, co? Co se stalo s tvou pýchou? Zajíc na to nedokázal nic odpovědět.