Červená Čiapočka (akazukinchan)
| kandži | kana | preklad |
akazukinchan
mukashimukashi,aru tokoro ni,yasashikute shinsetsu na onna no ko ga imashita. okaasan to chiisai uchi ni sundeimashita. ookii mori no mukou ni sundeita obaachan ha sono ko ni akai boushi wo tsukurimashita. sono toki kara akazukinchan to yobaremashita. aru hi,okaasan ha ke-ki wo tsukutte,wain wo katte,zenbu kago ni irete,akazukinchan ni iimashita. 「kyou ha obaachan no tanjoubi dakara,purezento wo motte kite ne. demo,massugu itte,dokonimo yoranaide. mori no naka ha abunai yo.」 akazukin chan ha mori ni hairimashita. hashittari,aruitari,tokidoki tobihanetari shite,chotto tsukaremashita. chotto yasunde mo daijoubu da to kangaete,ogawa de ashi wo hiyashimashita. totsuzen ookami ga mori kara demashita. 「doko he ikimasu ka」 to yasashii koe de kikimashita. akazukinchan ha kowakunakatta node,ookami ni hakkiri iimashita. 「kyou ha obaachan no tanjoubi dakara,wain to ke-ki wo motteikuno. tabete minai?」 「 iyada!niku shika tabemasen!」 to ookami ga kotaemashita. 「obaachan ha doko ni sundeimasuka」 to ookami ga kikimashita. 「shiranaino? mori no mukou,mizuumi no soba ni aru chiisai uchi ni hitori de sundeiru no yo.」 「sou desuka.jaamata .」 to ookami ga itte,mori ni kiemashita. ookami ha obaachan no tokoro ni isogimashita. uchi ni haitte,obaachan wo tabemashita. sugu ni obaachan no fuku ni kigaete,beddo ni nemashita. ato de akazukinchan ga yatto uchi made tsuite, doa wo nokku shimashita. 「daredesuka」 to ookami ga mae yori motto yasashii koe de kikimashita. 「watashi,akazukinchan desu.haitte mo ii desuka.」 haitte kara,akazukinchan ha odorokimashita. 「doushite sonna ni ookii mimi ga aru no?」 to kikimashita. 「akazukinchan wo yoku kiku tame ni」 to ookami ga kotaemashita. 「sou desuka.shikashi,doushite sonna ni mezurashii koe nano?」 「tsumetai mizu wo nonda kara .」 kimi ga warui to akazukinchan ga omoimashita ga,obaachan ni chikadukimashita. 「doushite sonna ni ookii me ga aru no?」 「yoku mieru tame ni」 to ookami ga kotaemashita. 「sou desuka.demo,doushite sonna ni ookii ha ga aru no?」 「kimi wo yoku kuu tame ni!」 to ookami ga kotaete,akazukinchan wo tabemashita. ookami ha obaachan to akazukinchan wo tabemashita kara,sugu tsukarete,uchi de nete shimaimashita. ichijikango,ryoushi ha kinjo wo aruiteite,urusai ibiki wo kikimashita. uchi ni haitte kara,shokku deshita. beddo de neteiru ookami no onaka wo naifu de kirimashita. obaachan to akazukinchan ha onaka kara tobi dashite kimashita. ookami ga neteiru aida ni,ryoushi ha ookii ishi wo irete,onaka wo nuimashita. sannin ga kakureta ato,ookami ha okimashita. 「nodo ga kawaita. mizu wo nomanakya!」 to ookami ga iimashita. ido no mizu wo nomitakatta desu ga,onaka ga omo sugita node,ido ni ochite shimaimashita. ookami ga shinde kara,obaachan to ryoushi ha ke-ki wo tabetari,wain wo nondari,takusan hanashitari shimashita. gogo,ryoushi ha akazukinchan wo uchi made tsurete kaerimashita.
Červená Čiapočka
Bylo nebylo, kdesi daleko žila byla hodná a milá dívka. Žila s maminkou v malém domku. Babička, která žila za velkým lesem, jí ušila červenou čepici. Od té doby si začala říkat Červená Karkulka. Jednoho dne maminka upekla koláč, koupila víno, všechno dala do košíku a Červené Karkulce řekla. Dneska má babička narozeniny, tak jí dones dárek, ano? Ale jdi přímo, nikde se nezastavuj. V lese není bezpečno. Červená Karkulka vlezla do lesa. Chvíli běžela, chvíli šla, občas poskakovala, až se unavila. Nebude vadit, když si chvíli odpočinu, pomyslela si a zchladila si nohy v potoce. Náhle se z lesa zjevil vlk. Kam jdeš, zeptal se milým hlasem. Červená karkula se nebála a jasně vlkovi odpověděla. Babička má dneska narozeniny, tak ji nesu víno a dort. Chceš si vzít? Ne! Jím jen maso! Odpověděl vlk. Kde babička bydlí, zeptal se vlk. To nevíš? Žije v malém domku u jezera za lesem. Aha. Tak zatím, řekl vlk a zmizel v lese. Vlk spěchal k babiččině domu. Vlezl do domu a babičku snědl. Hned se převlékl do babiččiných šatů a lehl si do postele. Potom Červená karkulka konečně dorazila k domu a zaťukala na dveře. Kdo je to, zeptal se vlk ještě milejším hlasem než předtím. To jsem já, Červená karkulka. Můžu dovnitř? Když vstoupila, podivila se. Proč máš tak velké uši, zeptala se. Abych tě lépe slyšela, odpověděl vlk. Aha, ale proč máš tak divný hlas? Protože jsem vypila studenou vodu. To je divné, pomyslela si Červená karkulka, ale přesto se přiblížila k babičce. Proč máš tak velké oči? Abych lépe viděla, odpověděl vlk. Aha, ale proč máš tak velké zuby? Abych tě mohl sežrat, odpověděl vlk a Karkulku snědl. Protože vlk snědl Karkulku i babičku, unavil se a v domě usnul. Za hodinu šel kolem myslivec a uslyšel hlasité chrápání. Když vlezl do domku, dostal šok. Vlkovi, který ležel v posteli rozřízl břicho nožem. Babička s Karkulkou vyskočily z břicha. Zatímco vlk spal, myslivec mu dal do břicha velký kámen a zašil ho. Po tom, co se ti tři schovali, vlk se probudil. Mám žízeň. Musím se napít vody, řekl vlk. Chtěl se napít vody ze studny, ale měl moc těžké břicho a do studny spadl. Když vlk umřel, babička si s myslivcem dala dort a víno a hodně si vyprávěli. Odpoledně dovedl myslivec Karkulku domů.